Svatební šaty

Během středověku bylo manželství unii dvou rodin, dvou zájmů. Nevěsty musely v oblékání podřídit stavu své rodiny, protože tím neprezentovaly nejen sebe, ale celou rodinu, která od manželství očekávala mnohé. Nosily se honosné šaty jasných barev, které byly ušity z těch nejdražších nití a látek, jako například hedvábí a sametu. Šaty byly často obšité kožíškem.

Bohaté nevěsty vkládaly neomezené peníze do nejdražších látek a řídily se posledními trendy, zatímco ty chudší si braly na svatbu třeba i své nejlepší nedělní šaty, které měly, tedy šaty, ve kterých chodily do kostela.

Od dob středověku se však nosily všechny jiné barvy, než bílé. Teprve Viktoriánská doba přinesla první bílé svatební šaty, když si roku 1840 královna Viktorie vzala prince Alberta a před oltář stanula v předrahých sněhobílých šatech s krajkou.

Krize, kterou s sebou přinesla první světová válka, zasáhla i módní průmysl a peněženky obyčejných lidí. Nejprve by se mělo začít šetřit na šatníku, a tak na fotografiích z této doby nejčastěji uvidíme nevěstu v jednoduchém kostýmku s rukavicemi. Nevěsty se také omezovaly na levnější materiály a šaty byly později přešívány na peřinky pro děti nebo na jiné účely.

Do konce první republiky zdobil nevěstu myrtový věneček se závojem. Závoj značil podřízenost ženichovi, jako svému manželovi, a do poslední chvíle měl skrývat panenskou cudnost dívky.

Móda svatebních šatů za první republiky již více méně korespondovala se soudobou módou. Tedy sukně se zkracovaly, již se tak bezpodmínečně nedbalo na dlouhé šaty nevěsty. Důsledně se ovšem dodržovala „dekoltáž“ tedy šaty byly nejčastěji až ke krku.

Říká se, že by ženich neměl vidět šaty nevěsty dříve než před obřadem.

Kdo z novomanželů spatří svůj protějšek ve svatební den jako první, bude mít v manželství navrch – tedy je dobré, aby nevěsta byla bdělá a uviděla svého milého ve svatební den jako první :o)

Nevěsta by měla mít ve svatební den oblečeno všechno nové, začíná nová etapa jejího života.

Dále jednu věc vypůjčenou a jednu věc starou, často nějaký šperk, který má v rodinné historii význam, také něco darovaného a něco modrého. Nevěsta by si rozhodně neměla šít svatební šaty sama. Manželství prý dlouho nevydrží neboť si „ zašívá „ cestu ke štěstí. Štěstí také nevěstě přináší, když švadlena v den svatby dokončí poslední detail na šatech. Stačí i jeden steh.